Na koloběžkách přes širé pláně Islandu
| Vendula KosíkováItal David Ceccarelli má duši dobrodruha. Po své poslední výpravě kolem berlínské zdi na skateboardu se na koloběžce Yedoo Ox vydal napříč širými pláněmi Islandu. Náročnou trasu dlouhou přes 800 kilometrů zdolal se svým kamarádem Andreem Gesmundem za pouhých 13 dní.
Země ohně a ledu
„Nejlepší dobrodružství jsou ta, o kterých teprve sníte,“ vypráví sportovní instruktor a ilustrátor dětských knížek David Ceccarelli. „O Islandu jsem přemýšlel dlouhá léta, je to země ohně a ledu, rozhlehlých pustin a nekonečných výhledů,“ vysvětluje David, proč vyslyšel volání severu.
Reykjavík – hlavní město Islandu, přivítalo dvoučlenný tým 28. července hustým deštěm. „V mokru jsme jeli celý den, byli jsme rozladění a smutní, pak se ale vše naráz změnilo,“ popisuje první den putování zkušený sportovní instruktor.
Národní hrdinové
Koloběžky zaujaly islandské novináře projíždějící kolem, ti s mladými Italy udělali rozhovor, který druhý den vyšel v celostátních novinách. „Rázem jsme měli spoustu příznivců, lidé nás poznávali a vítali jako národní bláznivé hrdiny. Také počasí se umoudřilo, hned od druhého dne svítilo slunce, a to i v noci,“ usmívá se David při vzpomínce na dlouhé polární dny.
Putování na těžko
Dobrodruzi si zvolili náročnou trasu. Z Reykjavíku vyrazili přes oblast gejzírů k islandským ledovcům Langjökull a Hofsjökull, pak putovali 200 km svéráznou lávovou pouští po legendární F35 směrem na sever, kde se napojili na okružní cestu vedoucí kolem ostrova. Ta je dovedla do malebného rybářského města Akureyri a odtud již zbývalo jen pár dní do osady Eskifjorður – cíle jejich výpravy.
Tour v číslech
– 800 km
– 13 dní
– 60 km v průměru za den
– 9 hodin jízdy denně
– Náročnost – velmi obtížná
„Lávová pole a pustiny podél věhlasné silnice F35 byly to nejkrásnější, co jsem na Islandu viděl,“ svěřuje se Andrea Gesmundo, který na podobnou výpravu vyrazil vůbec poprvé. „Nic extrémnějšího jsem ve svém životě nezažil, a i když jsem se pod vedením Davida na cestu poctivě připravoval, netušil jsem, co mě čeká,“ popisuje své zážitky 25letý hluchoněmý účetní z italského městečka Prato.
Andrea s Davidem za jízdy komunikovali pomocí speciálních gest vymyšlených především pro chvíle nouze. Jinak si rozuměli i beze slov. „Lidé nerozumějí, jen když rozumět nechtějí,“ tvrdí David.
Kluci jeli na těžko – na koloběžce si vezli vše, co na třináctidenní cestu potřebovali. Vařili si z vlastních zásob a většinou spali pod stanem. Jen párkrát využili místní hotely či hostely pro nenáročné cestovatele.
Koloběžky obstály na výbornou
„Koloběžky navzdory všem podmínkám, kterým jsme je vystavili, obstály na výbornou. Ox čelil neobvyklému zatížení opravdu jako silný a odolný tur. Jeho malá a zároveň široká kola jsou dobrá do každého terénu, na brzdy jsme se mohli spolehnout i při prudkých sjezdech. O naše Oxe jsme se také náležitě starali, každé ráno jsme kontrolovali jejich stav a vyváženost, aby si zachovaly dobré jízdní vlastnosti,“ popisuje David.
Krásy panenské přírody
Na co budou mladí Italové nejvíce vzpomínat? „Nezapomeneme na pobyt v drsné, civilizací téměř nedotčené krajině, na majestátný vodopád Godafoss, jehož křišťálově čistou vodu jsme v opojení z panenské přírody pili po vysilujícím dni. Na polární noc v městečku Gil na F35, kde jsme přenocovali v bývalém amfiteátru přestavěném na noclehárnu, a já z radosti nad rozhlehlým prostorem hrál na svou píšťalu víc jak čtyři hodiny,“ vypráví David zážitky, které navždy zůstanou v srdcích obou dobrodruhů. „A samozřejmě nezapomeneme na koloběžky“, shodují se kluci: „Mají zvláštní, neopakovatelný šarm.“