24 hodin na koloběžce
| Vendula KosíkováDávej! Dávej! Parallo! Jedůů! Pokřikovali na sebe účastníci vytrvalostní štafety 24 hodin na koloběžce. Neobvyklý závod se jezdí už 25 let a každoročně se na něm sejde kolem patnácti družstev. Adam Scheinherr z týmu Parallo kvůli letošnímu ročníku přicestoval až z daleké Marseille, kde studuje biomechaniku. Proč si poměrně náročný čtyřiadvacetihodinový maraton podobně jako ostatní nikdy nenechá ujít?
„Má jedinečnou atmosféru, s mnohými lidmi se vidím jen jednou za rok – právě na koloběžkách ve Stromovce, navíc za Parallo jezdí pravidelně i můj bratr Martin a otec Jiří. Ten pro náš tým, který má devět stálých jezdců, sestrojil před lety čtyři koloběžky ze starých kol značky Favorit,“ pokouší se nadšení ze závodu vysvětlit Adam, který se stejně jako ostatní do Stromovky vrací hlavně kvůli dobré partě a společným zážitkům.
První medaile po 20 letech účasti
Loni stáj Paralla poprvé v historii závodu získala první místo a putovní kuželku. Tu však museli letos předat partičce chemiků z výzkumné laboratoře Sdílení hmoty, kteří v malém týmu cca 4-5 jezdců stihli odjet 233 kol a urazit 559 kilometrů. V tabulce výsledků je najdete pod jménem Grassel.
Koloběžka z půjčovny
Z Prahy do Ulánbátaru
Účastníci závodu 24 hodin na koloběžce ve Stromovce společně urazili trať dlouhou 7212 km, což je pro představu vzdálenost mezi Prahou a mongolským hlavním městem Ulánbátarem. Ani letadlem byste tam nebyli o moc rychleji:-).
Stáj zvanou Nudle s mákem založili kdysi absolventi gymnázia Jana Keplera. Letos ji reprezentovali tři zdatní kanoisté a tři sličné kanoistky. „Na koloběžce přes rok vůbec nejezdíme, zakladatel Nudlí, který jediný koloběžku vlastnil, se letos čtyřiadvacítky nezúčastnil, a tak jsme si ji na závod museli vypůjčit,“ vysvětlují Nudle, které si po loňském vítězství dojely pro zasloužené čtvrté místo.
One Man Team
Neuvěřitelný výkon předvedl na podomácku vyrobeném stroji osmnáctiletý Tomáš Rukavička ze stáje Stopaři. Jeho tým se v den závodu nesešel a tak se na startovní čáru postavil sám s cílem urazit 300 km. Za podpory své rodiny překonal dlouhou tmavou noc, vydržel i krutou ranní průtrž mračen a do páté hodiny sobotního odpoledne, kdy závod po 24 hodinách závod oficiálně skončil, absolvoval 2,4 km dlouhý okruh v Královské oboře celkem 115 krát. Tomáš si za neuvěřitelných 276 ujetých kilometrů, velkou odvahu a nezlomnou vůli vysloužil obdiv všech závodníků a neutuchající potlesk při slavnostním vyhlášení výsledků.
Nováček závodů
Zatímco některé týmy se rozpadají, jiné vznikají. Stáj zvaná Smraďoši na závodní okruh vyrazila letos poprvé. Založil ji bývalý člen týmu Wemena a svoji mateřskou stáj vyzval na souboj. „Začal jsem působit v turistickém oddíle Poutníci a chtěl jsem, aby si tuhle super akci vyzkoušeli nejen vedoucí, ale i děti z mého nového oddílu,“ svěřuje se asi dvacetiletý závodník zvaný Opičák.
Také Klub cestovatelů reprezentovalo kromě dospělých několik dětí. „Jezdí sem celé rodinné klany,“ usmívá se vedoucí klubu a dodává: „Je to pro nás spíš společenská záležitost.“ Ale i tak byli Cestovatelé hrdí na krásné šesté místo a téměř 500 km, které společně zvládli.“
25. ročník koloběžkového závodu se konal od 17. do 18. května v zadní části parku Stromovka. Výsledkovou listinu najdete na stránkách pořadatele závodu a zároveň provozovatele pražského koloběžkového serveru kolobezky.wz.cz. Fotografie z akce si můžete prohlédnout zde.
Pro tým Yedoo jsou koloběžky celoživotní vášní a také každodenním chlebem. Koordinátorka zahraničního obchodu značky Yedoo Alena Romanovská, která ve Stromovce odjela celých 22 kol o závěrečném z nich řekla: „Protnout po 24 hodinovém zápase cílovou pásku, navíc za vydatného povzbuzování všech účastníků, bylo úžasné, krásné a opojné. Děkuji, že jsem mohla jet.“
Za rok jedeme zas. Ne kvůli medailím, ale pro tu báječnou atmosféru, společné zážitky a samozřejmě KOLOBĚŽKY.