K šedesátinám chci vnouče nebo koloběžku

Závodního ducha v sobě nezapře ani teď, dvatřicet let po skončení kariéry. Na zdejší poměry měla bývalá běžkyně na lyžích a držitelka tří olympijských medailí Květa Jeriová-Pecková i trochu netradiční přání k letošním šedesátinám. Na otázku, co by si nejvíc přála, odpovídala rozhodně: „Chci vnouče. Nebo koloběžku.“ Pro letošek se dočkala jen koloběžky, ale zklamaná určitě nebyla.

„V dětství mě koloběžka minula. Zřejmě proto, abych si ji později užila dosytnosti. Tehdy byly k dostání pouze malé, pro děti. Jejich kolečka s tvrdou gumou drncala, rachotila, a pokud se najelo do díry na silnici, byla to past. Koloběžka v ní zpravidla uvázla, na místě se zastavila a následoval pád před řídítka,“ vzpomíná na modely koloběžek z období 50. a 60. let.

Koloběžka jako součást letní lyžařské přípravy

Když začala Květa Jeriová závodit v běhu na lyžích a dostala se do reprezentace, stala se koloběžka nedílnou součástí letní přípravy. Šlo především o nácvik rychlého a přesného odrazu. „Vzpřímený postoj na koloběžce umožňoval také snadnější dýchání než když jsme se krčili na kole. Byl to zároveň velmi jednoduchý pohyb a člověk rychle přišel na to, kdy se odrazit a jak rozložit váhu,“ vyjmenovává výhody tréninkového doplňku běžkyně na lyžích. Do podoby těch dnešních však měly daleko. „Byla to amatérská obdoba těch, které se nyní staly tak populární. Měly velká nafukovací kola, na stupátku byla primitivní nášlapná brzda, nad zadním kolem uzoučké, polstrované sedátko. To bylo celé vybavení. Vyráběli je šikovní nadšenci a jednotlivé komponenty sháněli všelijak. V republice jezdilo takových koloběžek jen pár, proto byly velkou vzácností.“

Koloběžka se ale stala v lyžařském tréninku vítaným zpestřením. „Koloběžka byla skvělá pomůcka. Běžně jsme jezdily jednu a půl až dvě hodiny. Počet kilometrů nerozhodoval. V kopcovitém terénu přibývaly jen velmi pomalu, ale na rovině a ve sjezdech nebyla o mnoho pomalejší než kolo. Já ji měla raději, než kolečkové lyže. Proto jsem litovala, že jsme ji do tréninku zařazovali pouze jednou týdně.“ 

Na koloběžku s kabelkou

Trénování na koloběžkách má oproti kolečkovým lyžím ještě jednu velkou výhodu – dá se použít jako pohotový dopravní prostředek. „Dobře sloužila především v létě. Nebylo třeba brát si sportovní oblečení, jezdili jsme na ní i v sukni a kabelku zavěsili na řídítka. V případě nouze mohli na takové koloběžce jet i dvě osoby – jedna ji poháněla, druhá seděla na sedátku a držela se té vpředu. Nebylo to ani pohodlné a jistě ani moc bezpečné, ale občas jsme tím prověřovali, co takové jezdítko zvládne. Samozřejmě, policii se to nelíbilo. Bylo třeba si dávat dobrý pozor, aby nás nechytli.“ Kromě policie hrozilo i zamotání šatů do zadního kola, případně pád, když je kolegové z reprezentace vozili na sedátku cestou z nákupu. „Ale horší zranění možná hrozily spíš při tréninku na kolečkových lyžích. Na koloběžce se naštěstí při našich výpravách nikomu nic nestalo,“ dodává.

Po skončení kariéry se se svou koloběžkou musela rozloučit a předat ji svým nástupkyním, i když jen nerada. „ Bývala bych si ji ráda ponechala a používala ji dál místo kola, ale o tom nemohla být ani řeč.“

Do Studence za kamarádkou i na staré běžecké trasy

Řadu let se obešla bez ní, ale když se před pár lety začaly koloběžky znovu objevovat, rozhodla se, že je konečně čas si ji pořídit. „Už dávno nejsem lyžařkou, která by musela trénovat odraz. Přesto jsem po koloběžce začala znovu nesměle pokukovat. Pro její jednoduchost, hravost a snad i pro ty letité lyžařské vzpomínky. Občas jsem se na nějaké svezla a vrátila se tak o mnoho let zpátky. Dcera si nedávno pořídila krásnou, silniční, s uzoučkými ráfky. Po hladké silnici jede skoro sama. Ta by trénink hodně ulehčila.“

„Dneska se koloběžky nabízí nejrůznějších velikostech a provedeních. Jsou mnohem dokonalejší, mají dvě brzdy, výbava je propracovanější a jsou určitě i bezpečnější. Ale sedátko nemá žádná z nich,“ posteskne si Květa Jeriová-Pecková. „Já od první chvíle zatoužila po té, která mi nejvíc připomínala naši „lyžařskou“, dobře jede na silnici, ale zvládne i lehčí terén. Výběr za mě ale naštěstí vyřešila moje rodina, která mi ji k narozeninám pořídila.“

Volba padla na Yedoo TREXX. O tom, že všechny přání a požadavky bývalé královny bílé stopy splňuje, svědčí frekvence jejího využití i další plány na koloběžecké výlety do okolí. „O minulém víkendu jsem vyrazila do Studence za kamarádkou, kterou jsem neviděla 44 let. Abych se vyhnula frekventované silnici, vzala jsem to zkratkou přes louku, stejně, jako kdysi. Těším se, až na ní vyrazím i dál, až si budu moci projet známé cesty, po kterých jsem dříve běhávala. Těším se, že si tak připomenu doby, kdy tma byla černější a sníh bělejší.“