Příběh jedné instalace
| RedakceDesignblok 2013 byl výjimečný tím, že se konal v dlouho nevyužívaných prostorách Nákladového nádraží Žižkov. Česká přehlídka designu tím nastínila možnost, jak lze tuto chátrající funkcionalistickou budovu využívat po té, co se ji občanskému sdružení Tady není developerovo podařilo po dlouholetém úsilí zachránit před zbouráním a necitlivými záměry investorů. V podobném duchu se nesl i příběh vážící se k letošní expozici značky Yedoo. V něm o svůj prostor bojují tři příznivci jízdy na koloběžkách.
Nalajnovat svět jinak
Tři mladí koloběžkáři - inženýři čar - po nocích v žižkovských ulicích přemalovávají jízdní pruhy na úkor motoristů. Svoji základnu mají v opuštěném železničním vagónu Nákladového nádraží a své zážitky, pocity z jízdy a obrazové záznamy o podvratné činnosti sdílejí s ostatními příznivci jízdy na koloběžkách prostřednictvím podomácku vyráběného časopisu ZINu. Přečtěte si některé z jejich textů:
Zpráva o podvratné činnosti
Jsem tu jenom já, takže dělám rozhovor se sebou. Bert prej „nekomunikuje s médii“ a Rena je trochu jak Noodle z Gorillaz, většinou toho moc nenamluví a jede si svoje. Vždycky, když ji v noci vidim, začne mi v hlavě hrát Her Lips Were Wet With Venom od Sunn O))) & Boris. Ten track má 29 minut a kola její koloběžky se roztáčej jak zrychlující kazeta.
KROM TOHO KDYŽ JEDEM, JE NEJVĚTŠÍ VZRUŠENÍ, KDYŽ NANÁDRAŽÍ MEZI KOLEJEMA VIDÍM KRÁLÍKA. NIKDO SEM MOC NECHODÍ, TAKŽE JE TO I DOCELA ČASTO. JSOU TO KRÁLÍCI DOBRÝ VYHLÍDKY. JEDNOU SE PŘÍRODA VYSMEKNE Z OBOJKU SATELITŮ A PO PRAZE BUDOU POBÍHAT JELENI A DAŇCI Z MOTOLA, JAKO KDYŽ AMERIČANI BOMBARDOVALI ZOO V GRÉBOVCE. PROJECT MAYHEM. BUDE TU JENOM LES A PSÍ VÍNO A ZBYTKY SILNICE. NÁPLASTI ASFALTU BUDOU VYPADAT EXOTICKY JAKO BY SE JMENOVALY COQUIHALLA HIGHWAY A VLNILY SE OPATRNĚ V SEVERNÍ KANADĚ V NĚJAKÝ ZACHARIÁŠOVĚ REKLAMĚ.
STEJNĚ TO S NÁMA JDE Z KOPCE. CIVILIZAČNÍ DOWNHILL. NĚKDY RÁNO VÍDÁM I LIŠKU A JEDNOU NÁM KUNA VLEZLA DO VAGÓNU A DĚLALA SI MÍCHANÝ VAJÍČKA NA BERTOVĚ NOČNÍ MIKINĚ. JAK KDYŽ VSTUPUJEŠ ZNOVA DO ZAČÁTKU ČASU. MÁŠ DALŠÍ ŠANCI NALAJNOVAT SVĚT JINAK. ČÁRY JSOU MANTINELY, I KDYŽ JENOM POMYSLNÝ. NEJDŘÍV ČÁRY NA SILNICÍCH. VE SKUTEČNOSTI JE TO ALE SOUBOJ O TAHY V TVOJÍ HLAVĚ.
RENA JEZDÍ NEJRADŠI Z VÍTKOVA, AŽ K PONCI. NĚKDY SE ZASTAVÍ AŽ O VIADUKT. V HLAVĚ MÁ EVROPSKEJ JÍZDNÍ ŘÁD A VYJÍŽDÍ VŽDYCKY TAK, ŽE JÍ RYCHLÍKY Z KORIDORU NECHÁVAJ SVÍTIVÝ ČÁRY NA SÍTNICI. JÁ MÁM NEJRADŠI SJEZD OD VĚŽE NA OLŠANKU, NEBO OLŠANSKOU OD NÁDRAŽÍ, PAK VYBĚHNOUT NA PARUKÁŘKU NA LAVIČKU A ZAS DOLU PROKOPKOU NA KONĚVKU.
NEBO JEZDÍME Z OHRADY AŽ DO ŠVÁBEK, HLAVNĚ TĚSNĚ RÁNO, KDYŽ JE JASNO. BERT TEN MÁ RÁD VŠECHNO. KROM AUT, POCHOPITELNĚ. NEVIM, KDY S TIM POPRVÝ PŘIŠEL. MUSELO TO BEJT V BUŇCE, V HLAVNIM STANU, VELÍNU, BATCAVEU A CENTRU SVĚTOVÝ PODZEMNÍ ORGANIZACE NÁS TŘÍ, VE VAGÓNU, MÍSTĚ PROMĚNY Z DENNÍHO ŽIVOTA NA NOČNÍ ŽIVOT JEZDCŮ PRORÁŽEČŮ VZDUCHU.
JINDE SE VLASTNĚ NEVIDÍME, A KDYŽ JEDEME, MOC SI TOHO NEŘEKNEME, ASPOŇ PŘI TOMHLE STYLU NE. LÍTAJ JENOM POHLEDY A ŠTĚRK A OBČAS NĚJAKÝ BACHA. JE FAKT, ŽE PRAHA JE JENOM PRO AUTA. ČTYŘI TLUSTÝ GUMY ZABÍRAJ VŠECHNO MÍSTO, HLAVNĚ VE DNE. JE POTŘEBA VYMEZIT SI PROSTOR. NARÝSOVAT NOVÝ PRAVIDLA, NAMALOVAT NOVÝ MAPY. ZNOVA NALAJNOVAT SILNICE PRO VŠECHNY.
VŠICHNI VĚDÍ, ŽE SE ŘIDIČI CHOVAJ KE DVĚMA KOLŮM JAKO KE ŠKODNÝ. DOMA SE DOJÍMAJ U FILMŮ S COLINEM FIRTHEM, ALE NEJRADŠI BY TĚ OTRÁVILI FURADANEM. A VON VEJFUK ČASTO STAČÍ. AUTA UTLAČUJOU VZDUCH A MY SI HO BEREM ZPÁTKY. VŽDYCKY DVĚ KOLA NECHÁME A DVĚ POUŠTÍME NA SVOBODU. NA VZDUCH, ŘIKÁVÁM JÁ. ALE TEĎ ČEKAJ HLAVNĚ TY PRUHY V PROKOPOVÝ. KDYŽ UŽ KONEČNĚ MÁME STROJ. STROJ JE DOKONALEJ. ...
Kdo je tvůj oblíbenej... Nevim co. Co vlastně jsi?
Jezdim na koloběžce a dokumentuju to. Ve dne se moc nedá, ale v noci nám patří Žižkov. Vzpomínky je potřeba si udělat do třiceti, protože pak, ať je to sebevětší, noční koupání v Chateau Marmont s Léou Seydoux a Adele Exarchopoulos, nebo předsedání OSN, už to bude jen jeden ze spousty foldrů, ve kterých se blbě vyznává. Ty první ale vždycky poznáš. Dělám si vzpomínky na koloběžce, ukládám si okopaný kotníky a noční světla a radikálně jinej rytmus města. Z tohodle úhlu město neznáš – kdo viděl bylinkovou zahrádku za Vystřelenym vokem? Jednou nohou na zemi, druhou v oblacích, mezitim kola štěstí. Oh baby.
Jak to začalo?
To je ale nudná otázka.
Jak jste se potkali?
V noci moc jinejch lidí na silnici nepotkáš. Bert vypadal, že ho vyplivla tma. Rena prostě jednou jela za náma a nedokázali jsme jí ujet. Dodneska to nechápu. Točivej moment.
Kde berete inspiraci?
Vždycky jedeš za někým.
Ok, jak se jít vyčůrat sám v hospodě? Bereš si sebou všechny věci nebo jen ty cenný? Koloběžku?
Koloběžku beru s sebou, neni tak neskladná jako kolo. Vejde se i do tramvaje.
Jinak je koloběžka nesmysl. Polemizuj.
Jak jsem řek, na koloběžce se město promění, zažíváš ho jinak, víc. Ale ne jeden víkend v roce s dovolením městský části, každej večer. Máš neustále kontakt s povrchem, víš o každý kostce, o typech asfaltu, cejtíš jak ti nohu zkropí louže. Dostaneš se městu do zad, vidíš dvorky, zadní trakty, zahrádky, pěšinky kudy chodili žižkovský Pepíci. Znám všechny večerky na Praze 3 a dokážu je objet rychle. Vývěsní štíty se mi měněj v obaly starejch jazzových alb. Často seskakuju, koukám. Koloběžka je základnější než kolo, syrová. Jak americký hipsteři, co vypadaj a stolujou jak majitelé Bílýho tesáka na Klondajku na sklonku zlatý horečky – je osekaná na nejjednodušší, základní pocit pohybu. Na kolečkách už to jednodušší bejt nemůže. A nejseš svazanej jako na bruslích.
Co je plán?
Přemalovat pruhy v Prokopce. Pak se uvidí. First we take Žižkov.
Jak na to?
Když rozpůlíme jedním pruhem regulérní jízdní pruh na dvě dráhy pro koloběžky, způsobíme slušnej chaos. S elektromotorem koloběžka namaluje solidně pravidelnou čáru, takže vypadá k nerozeznání s oficiální. Ten pruh je nějakej úzkej! Moje pruhy! Ranní chvilka
anarchie. To je přísná a zcela matoucí taktika. Můžem ale bejt i kreativnější a sešlehat ulici křížem krážem, vymejšlet obrazce, cokoli. Tam je podraz hned zřejmej, ale signál motoristum je taky jasnej.
Není to špatně?
V tomhle městě je normální linie strachy následovat nebo namachrovaně ignorovat. Chtěj jen co znaj: Koloběžky jsou pro děti. Auta pro dospělý. Města pro auta. Venkov na víkend...Lidi posedlý připomínánim pravidel druhejm, co nikdy nemaj pocit, že by platily i pro ně a nikdy nemaj pocit většího celku. To není náš případ. Neberem čáry do vlastních rukou, abychom vyzráli na souseda a pak se zase zařadili, nejsme nad pravidla. Ale tyhle pravidla nejsou správně. Když na ČT budou vysílat jenom záběry dálnice a nepůjde to jinak,taky máš právo na pirátský vysílání.
Rada nad zlato?
Střídej nohy pravidelně, nebo dopadneš jako ta přadlena z pohádky s jednim velkym palcem.
Železniční vagón
A takhle vypadala instalace Yedoo, kterou pro letošní Designblok 2013 vytvořilo studio Najbrt.
