Uvízli jste v komfortní zóně? Víme, jak z ní vystoupit
| Vendula KosíkováNevěřte všemu, co vám našeptává vaše mysl, jedním z jejích úkolů je totiž udržet vás v bezpečí, v pohodlí vaší komfortní zóny, kde vám nehrozí žádné nebezpečí. Buďte proto připraveni na to, že vám bude rozmlouvat každý krok směřující do neznáma, mimo zajeté koleje a známou rutinu. Jak na tuto ochranářskou část naší mysli vyzrát?
Neradi čtete? Poslechněte si audio verzi článku!
Tři části lidského mozku
- Plazí mozek (autonomní nervový systém) – nejstarší část mozku kontrolující některé tělesné funkce a instinktivní reakce spojené s přežitím (útěk, útok či zamrznutí). Nedokáže řešit komplexní situace.
- Savčí mozek (limbický nervový systém) – část mozku zodpovědná za emoce a pocity, jako je strach, potěšení a motivace. Zajímavé je, že nedokáže pracovat s pojmem času. Proto nás zažité traumatické situace mnohdy ovlivňují po celý život.
- Neokortex – nejmladší část mozku umožňující lidem vědomě vnímat a interpretovat okolní svět, kontroluje kognitivní funkce, jako je učení, rozhodování, plánování, syntéza atd.
Jedním ze způsobů, jak propojit všechny tři části mozku a uvést je do harmonie, je vědomé dýchání. To vede k větší emocionální rovnováze, lepšímu rozhodování a celkovému pocitu pohody.
Co nás drží zpátky
To, co nás většinou drží zpátky od zkoušení nových věcí a změny návyků, jsou vývojově starší části mozku (plazí a savčí mozek), které nedokážeme ovládat vědomou myslí.
Kromě toho, že ovládají naše tělesné funkce a emoce, řídí také naše stresové reakce na potenciální nebezpečí.
Cizelovaly se miliony let, a proto umí jednat rychlostí blesku. Díky nim jsme ale stále jako lidstvo tady a můžeme prožívat své životy.
Protože však oba systémy vycházejí z minulých zkušeností a neznámé situace vyhodnocují jako potencionální nebezpečí, omezují nás v růstu. Drží nás tak v zajetých kolejích, starých zvycích, přesvědčeních a v pohodlí naší komfortní zóny, kde nás nic nepřekvapí a kde se cítíme bezpečně.
Když ale v komfortní zóně uvízneme příliš dlouho, začne strádat naše duše – ta část v nás, která touží po růstu, poznávaní nových věcí a realizaci svých vizí a nápadů. My se pak v důsledku toho cítíme frustrovaní, ztrácíme energii a radost ze života.
Jak tedy vybalancovat tuto křehkou rovnováhu mezi bezpečím a touhou po růstu a změně?
Reality check
Studie naznačují, že přibližně devadesát procent našich obav jsou jen domněnky, které se nikdy nezhmotní.
Nejdůležitější je si uvědomit, že strach a stres jsou často jen produktem našeho myšlení, které vychází z minulých zkušeností a ne reálným nebezpečím. Když se naučíme rozpoznávat, kdy plazí či savčí mozek zbytečně "vyšiluje“, bude pro nás snadnější překonat strach a nejistotu, vykročit za svými sny a plnit svá předsevzetí. Jasno v hlavě nám pomůže udělat meditace, odstup a dechová cvičení.
Naše mysl má ráda rutinu a reaguje podle našich zkušeností, které jsou uloženy v podvědomí. Jako první vždy nabízí řešení, které vychází z toho, co už zná. Vše nové vyhodnocuje jako potencionální ohrožení. Nové inspirace, nápady, které nemají s našimi zkušenostmi příliš společného, k nám přichází v momentech zklidnění, kterého dosáhneme například chůzí, dechovým cvičením, relaxací apod.
Bruno neplaš!
Životní koučka Rupda doporučuje si tuto „ochranářskou“ část naší mysli pojmenovat. Sama ji říká Bruno a komunikuje s ní jako se živou bytostí či malým dítětem, které potřebuje ujistit, že všechno bude v pořádku. „Občas Bruna nekompromisně vystřelím na měsíc, kam patří – to třeba, když mi začne tvrdit, že na to, co chci udělat, nemám potřebné dovednosti, že bude lepší počkat do zítra, že je to celé nesmysl a podobně.“ Znáte to také?
Jednejte dřív, než napočítáte do pěti
Mel Robbins, americká motivátorka a autorka knihy The 5 Second Rule (Pravidlo 5 vteřin) zase doporučuje jednat do pěti sekund – tedy dřív, než nastoupí protektivní část naší mysli a nápad, který byste rádi realizovali, nekompromisně zavrhne.
Když si například nařídíte budíka o půl hodiny dřív s tím, že si před odchodem do práce zacvičíte, musíte po probuzení vstát do pěti vteřin – tedy dřív, než vám to vaše mysl a instinkty rozmluví.
Když se během těchto pěti vteřin dáte do pohybu, získáte na svou stranu fyzickou aktivitu, která (jak jsme psali v předchozích článcích) dokáže změnit to, jak myslíme a cítíme. Mysl přejde od bojkotu k adaptaci na novou situaci a vy máte skoro vyhráno. Tedy skoro.
Krev, pot a slzy
Samozřejmě, že každá změna v našem chování vyžaduje zvýšené úsilí. Je to jako bychom procházeli bytelnými pancéřovanými dveřmi, do kterých se musíme nejdříve pořádně opřít, abychom je vůbec otevřeli.
Během těchto mnohdy namáhavých chvil plných pochyb nám podle neurovědce Dr. Andrewa Hubermana pomůže to, když se v tomto úsilí oceníme a řekneme si – je to dobrý, jsem na správné cestě, vlastně vše běží tak, jak má.
„Toto vnitřní sebeocenění je mocnější než vnější odměna, jako je uznání od ostatních, jídlo, peníze apod. Je to udržitelný zdroj paliva, jež nám dá sílu pokračovat ve chvílích frustrace,“ říká Andrew Huberman, který ve své laboratoři zkoumá vliv mind-setu na tvorbu dopaminu apod.
Nálada následuje akci
Mnozí z nás odkládají akci až na chvíli, kdy na to budou mít náladu a energii. Snaží se myslet pozitivně, protože věří, že to je to, co jim pomůže se změnit.
Nicméně Andrew Huberman ve svých výzkumech došel k podobnému závěru jako Mel Robbins – tedy, že dobrá nálada, energie a pozitivní myšlenky se dostaví až po té, co začneme jednat a uděláme alespoň pár malých kroků kupředu – k mnohdy ještě hodně vzdálenému cíli. Se sebeoceněním však nečekejte, až dosáhnete konečné mety, oslavujte průběžně každý drobný milník.
Je to tedy přesně obráceně, než si většina z nás myslí – až když změníme své chování, pak se teprve změní naše myšlenky, pocity i vnímání.
Takže ať už máte v plánu naučit se nový jazyk, začít cvičit, anebo oslovit někoho, kdo se vám líbí, víte, co máte dělat: 5, 4, 3, 2, 1 GO!
PS: Dělejte to, co máte rádi
Často slýcháváme, že radost ze života přijde, když budeme dělat to, co nás baví. Je to tak, míra motivace je důležitá, protože ty dveře, které musíme otevřít, nejsou tak těžké. Pokud tedy hledáte pohyb, jenž by vás těšil, vyzkoušejte koloběžku. Přináší radost, nejen dětem, ale i dospělým.
