Jak úspěšně motivovat děti? Mluvte jejich jazykem
| Vendula KosíkováK tomu, abyste mohli úspěšně vést a motivovat své dítě nejen k pohybu, ale i dalším aktivitám, potřebujete nejdříve pochopit jeho způsob vnímání a vnitřní motivaci. Jak na to, vám poradí sportovní psycholožka Radka Kulhánková.
Čtyři způsoby motivace
„Existují čtyři základní způsoby, jakým my lidé vnímáme svět, a to skrze emoce, rozum, tělo a vztahy. Ačkoli používáme všechny čtyři, jeden z nich je nám vždy bližší.
Když vám dítě rozumí, je komunikace mnohem efektivnější.
Převažující způsob vnímání a vyhodnocování informací pak ovlivňuje naše fungování v životě a chování v konkrétních situacích.
Když z povinnosti a úkolu uděláte pro dítě srozumitelnou záležitost, spojenou s naplněním jeho vnitřní potřeby, máte vyhráno. “U dětí i dospělých pak následně rozlišujeme čtyři komunikační typy – pocitový, rozumový, sociální a tělesný.
Když budete se svým dítětem hovořit jeho jazykem, bude vědět, že mu rozumíte, a to v něm vzbudí důvěru a ochotu spolupracovat.
Děti, které vnímají okolní svět přes pocity
Vhodné otázky
„Jak se cítíš? Líbí se ti to? Proč jsi smutná, naštvaná apod.? Co tě trápí? Co by ti udělalo dobře? …
Své pocity také vyjadřujte: To mám radost, že jsi to zvládla. Zlobím se, protože mě neposloucháš."
„Nebojte se o svých pocitech hovořit, děti je beztak vycítí, protože 95 procent veškeré komunikace je neverbální. Když tak ale učiníte, budou se s vámi cítit v bezpečí.
Na co je utáhnete?
„Aby s vámi děti podnikly nějakou túru, výlet na lyžích či na kole, potřebují ujistit, že to zvládnou, a měly by vědět, jaké jsou dílčí cíle. Kde bude zastávka na občerstvení atd…
„Děti pocitového komunikačního typu silně vnímají pocity a emoce, a to nejen svoje, ale i ostatních lidí. Jejich základní motivací je cítit se dobře.
Velmi silně vnímají atmosféru prostředí. Když je příjemná a harmonická, nemají problém se zapojit do jakékoli činnosti.
Důvěru těchto dětí si získáte tím, že s nimi budete o jejich pocitech hovořit a zároveň vyjadřovat ty svoje.““
S malými dětmi si cestou můžete vyprávět, zpívat, na vrcholu si dát sladkou odměnu apod.“ S většími dětmi je to už složitější. Zátěž snadněji zvládnou ve skupině vrstevníků, kde se vzájemně motivují. “
Rozumově založené děti
Na co je utáhnete?
„Než se s vámi vydají na túru, potřebují vědět, kolik ujdou kilometrů, jestli půjdou po silnici nebo po lesní cestě, do jaké nadmořské výšky vyšplhají, kolik bude zastávek s občerstvením apod.“
Vhodné otázky
„Rozumíš tomu? Co ještě by tě zajímalo? Víš všechno? Kdyby ti bylo něco nejasné, zeptej se mě. Chápeš, co tím myslím? Dává ti to smysl?
„Pro děti rozumového komunikačního typu, které okolní svět vnímají především skrze intelekt, jsou nejdůležitější informace.
Jejich základní motivací je porozumění. Než se do něčeho pustí, potřebují vědět, proč je to pro ně dobré.
Nejlepší bude, když jim to podáte formou jednoduchých logických argumentů, které mají hlavu a patu.
Pokud jim vysvětlíte kladný vliv pravidelného pohybu na zdraví, poslechnou si vás, a pak se na základě své zkušenosti, motivace a kvalitě vašeho vysvětlení rozhodnou, zda budou spolupracovat.“ Inspirujte se například, článkem o vlivu pohybu na lidskou imunitu, který najdete zde.
Také vy se o ně zajímejte způsobem, který je jim blízký. Když nebudete rozumět jejich chování, ptejte se: Vysvětli mi, proč to děláš? Já tomu nerozumím. Jak ti mohu pomoci? apod.“
Děti, které vnímají okolní svět skrze vztahy
Na co je utáhnete?
„Na sociálně založené děti dobře fungují příklady ostatních, filmových a knižních hrdinů, ale také rodinných příslušníků či kamarádů.“
Vhodné otázky?
„Pamatuješ si, jak to udělal ten kluk v tom filmu? Zeptej se tatínka, co dělal v tvém věku. To já, když jsem byla malá… Nevím, jak ty to chceš, ale já bych to udělala takhle…
„Pro děti sociálního komunikačního typu jsou nejdůležitější harmonické vztahy s ostatními. Jejich největší motivací je být součástí skupiny, někam patřit.
Zajímá je, jak to mají ostatní, co si o tom ostatní myslí apod. Snaží se, aby vztahy v jejich okolí fungovaly. Často jsou to tzv. pečující typy.
Nejlépe je motivují příběhy, z kterých si berou inspiraci pro své chování.“
Děti, které vnímají svět přes své tělo
Vhodné otázky?
„Nemáš hlad, žízeň? Vyspal ses dobře? Bolí tě něco? Chceš namasírovat? Dneska ti to moc sluší, apod.“
Na co je utáhnete?
Než se s vámi vydají na výlet, potřebují vědět, že je to pro ně výborný trénink pro tělo, narostou jim svaly…., že si cestou uvaříte na přenosném vařiči polévku, nebo že se někde stavíte na něco dobrého a večer vyrazíte do bazénu či vířivky…
„Děti tělesného komunikačního typu silně vnímají své tělesné pocity a potřeby, nejdůležitější pro ně je jejich tělesná pohoda.
Naopak, jakýkoli tělesný diskomfort je vyvádí z rovnováhy, jsou podrážděné a nic s nimi nesvedete.
Víc než jiné typy potřebují péči o tělo – masáže, teplo, koupel ve vaně apod.“ Než se s vámi vydají na výlet, potřebují být najedené, napité a odpočaté. Pak fungují bez problémů při většině aktivit.
Motivace odměnou
„Než děti pochopí, že jim pohyb na čerstvém vzduchu dělá dobře, potřebují vedle přiměřených cílů také nějakou odměnu. Motorem kromě toho, že se budou dobře bavit, může být klidně zmrzlina, palačinka či jiná dobrota, na kterou si na vrcholu společně zajdete.“
Diagnostika komunikačních typů
Do jakého komunikačního typu patří vaše dítě snadno odhadnete podle slovníku, který volí při dorozumívání se s ostatními.
Psycholožku Radku Kulhánkovou můžete kontaktovat na radka.kulhankova@email.cz
Sportovní psycholožka Radka Kulhánková pro určení komunikačního typu dětí a sportovců, používá vedle jiných technik diagnostickou metodu Colour Association Method, která je založená na barvových slovních asociacích.
„Metoda nenuceně odhaluje vnitřní nastavení klienta, jeho individuální i skupinové cítění, hodnoty apod., což mně jako terapeutovi pomáhá bez dlouhých hovorů zjistit, co klienta nejvíce motivuje, jak přemýšlí apod.
Pro svoji hravost, nenáročnost a poměrnou rychlost při diagnostikování klientů je obzvláště vhodná pro děti i do sportovního prostředí,“ vysvětluje přínosy CA metody Radka Kulhánková.
