Marek a Dobroběžka. Na koloběžce po Asii
| Vendula KosíkováCestovatel Marek Jelínek se letos na koloběžce vydal z Nového Dillí do Malajsie, aby poznal svět a zároveň zviditelnil projekt Dobroběžka na vzdělávání dětí z bangladéšských slamů. Projel devět států, vystoupal tisíce výškových metrů k Annapurnám, týdny moknul v laoském monzunu a po sedmi měsících svou pouť úspěšně zakončil v Singapuru.
Marek, který je nyní zpátky v Praze, už plánuje přejezd Afriky a ze svých cestovatelských zápisků skládá knihu. Některé z nich si můžete přečíst už nyní.
Každý den dobrodružství
Dobroběžka
Marek svou cestou spojil s charitativním projektem Dobroběžka, díky kterému se podařilo zajistit paní učitelku na celý příští rok pro děti ze slumového vzdělávacího centra Čalantika v bangladéšské Dháce.
Nikdy nevím, kde budu spát, co budu jíst, jaké bude počasí, cesta a co mě na ní potká. Jedno ale vím jistě: Každý den bude úplně jiný! Vždy se těším, co nového zažiji.
Proč jedu na koloběžce
Je jedno, jestli jste v Nepálu, ve Vietnamu, nebo v Kambodže. Koloběžka dokáže otevírat lidská srdce a rozesmát tisíce očí kdekoli na zeměkouli.
Už jste někdy byli ve slumu?
Vždycky jsem si říkal, jak ty lidi můžou v těch slumech vůbec žít…. Přemýšlel jsem nad tím pokaždé, když jsem viděl nějaký dokument. Taky jsem si říkal, že bych je rád viděl na vlastní oči. A najednou klik a jsem tu, stojím na těch vrtkavých prknech a balancuji, abych náhodou nespadl tam dolů, kde bych fakt nechtěl skončit.
Pohybuji se mezi místnostmi, které jsou stlučené z plechu a do kterých žhne odpolední slunce. Když vidím, jak v jedné místnosti žije čtyřčlenná rodina, tak to docela “koukám“ a vracejí se mi vzpomínky z Jižní Ameriky, kde jsem podobné životní podmínky viděl na Amazonce v Iquitosu.
Pokud si ještě u nás někdo stěžuje, že se máme špatně, doporučuji návštěvu jednoho ze slumů, vlastně doporučuji celou Bangladéš. Ale vážení, ona to není zas taková katastrofa, a víte proč? Protože ty lidi se tak nějak stále zázračně a za každé situace smějí!
Intuice
Jistě, je to tady obrovsky náročný, jsou tu teploty nad 50 stupňů a 97procentní vlhkost. Jedu skrze neupravené silnice, všude díry, dýchám prach, vyhýbám se rikšám, kravám, lidem a uhýbám autobusům jedoucím v protisměru. Do toho sleduju, jestli nějaký pošuk nejede za mými zády, nebo se na mě ze strany neřítí slon. Patří to k tomu, ale nevěřili byste, jak se v takovém případě probudí intuice - úplně automaticky, až ji beru jako samozřejmost. Cestování vnímám jako jeden obrovský duševní posun, jakým směrem, to se uvidí časem.
Co se ti honí hlavou, to se zhmotní!
Thajsko je 24. země, kde jsem se ocitl na koloběžce. Za ty dva roky cestování se mi nikdy nestalo, že bych dostal chuť na pomerančový džus, až dnes. No a v tom náhle, z nějakého auta vyskočili dva chlapíci a podávají mi dvě vychlazené flaštičky pomerančového džusu! Nestihl jsem si ani vyndat sluchátka z uší v jaké rychlosti se to odehrálo. Thajsko! Co se ti honí hlavou, to se zhmotní!
Proč nemám pedály
Všude je to stejné, ať jste v Jižní Americe, anebo tady v Asii. Rozdávám lidem radost - už jen tím, že kolem nich projedu, je rozesměju. Každý den alespoň 150x vysvětluju, proč nemám pedály, pak propukne obrovský smích a emoce proudí vzduchem. Vznikají nová přátelství, kterých si moc vážím.
Zákaz líbání
Víte, my máme obrovské štěstí, že i přes ty všechny ideologie, které naší zemí prošly, můžeme jeden druhému na veřejnosti vyznat lásku, dotýkat se navzájem, dát si pusu, držet se za ruce a tak. V Laosu je to zakázané. Všude jsou cedule zákaz líbání!
Nebojte se cestovat sami
Když brouzdám mapou a vidím, co už mám za sebou, zdá se mi to až neuvěřitelné, ale jo, jsem prostě u Jihočínského moře!
Spousta lidí se mě ptá, proč to dělám, anebo co mě k tomu vede.
Je to jednoduchý. Když jsem řekl, že na té koloběžce dojedu do And, nikdo mi to nevěřil, a pak se to stalo skutečností. Když jsem řekl, že se dá na koloběžce dojet do Himalájí, zase mi to nikdo nevěřil. Je to totiž těžko uchopitelný, stejně jako dojet k tomuhle moři.
Podle mě ale můžete dělat cokoliv, co si dokážete jen trochu představit. Jsem jen obyčejný kluk, který chce vědět vše o světě, ale vím, že z tepla svého domova ho nepoznám. Opravdový svět čeká za dveřmi a je jedno jestli jedete na koloběžce, nebo jiném dopravním prostředku. A ano, je to někdy těžké, ale člověk má pak aspoň pocit, že pro sebe něco udělal...
Tím jsem chtěl říct, abyste se nebáli sami cestovat, anebo abyste cestovali víc, ať je to kamkoliv. Abyste prostě neměli strach jen proto, že vám někdo jiný řekl, že to je někde hrozný, anebo že on sám by to nezvládl, anebo že …. A o tom to právě je, netřeba přebírat názory, natož je žít. Kdysi jsem to dělal a mám dojem, že to občas děláme tak všichni. Tak hodně štěstí!
Nástěnný kalendář
Třináct jedinečných Markových fotografií, které jsme uspořádali do nástěnného kalendáře, vás mohou provázet po celý příští rok. Koupí kalendáře podpoříte Markovy cesty za poznáním a pomocí potřebným 150 Kč. Koupit kalendář
Marek s Dobroběžkou po světě
Více fotografií a informací o chystaných přednáškách najdete na Markových facebookových stránkách www.facebook.com/marekadobrobezka.