Technika jízdy na koloběžce
| Vendula KosíkováUrčitě už jste od nás slyšeli, že jízda na koloběžce je veskrze zdravý pohyb, do kterého se zapojuje celé tělo – od chodidel přes dolní končetiny, trup, ruce až po ramena a hlavu. Jak ho ale správně provést? Zeptali jsme se odborníka na slovo vzatého – mistra světa v koloběhu Michala Kulky.
Malý pokus na začátek
„Pojďme spolu na začátek udělat malý pokus: Postavte se vzpřímeně, uchopte imaginární řídítka, která máte před sebou přibližně ve výšce pupíku. Pak se chvíli na místě odrážejte nohou nataženou v koleni. Jaké svaly zapojujete?
Teď to zkuste ještě jednou, ale při odrazu zvedněte pokrčené koleno do výšky. Do pohybu zapojte i chodidlo, a to tak, že přitáhnete špičku chodidla nahoru směrem k holeni. Jaké svaly se do pohybu zapojily nyní?
Břišní nebo bederní svaly?
Určitě jste pocítili, že při odrazu s nataženou nohou zapojujete především svaly v oblasti beder. Pokud k tomu ještě nohu zakopnete a prohnete se u toho v zádech, můžete si zadělávat na problémy s páteří.
Naopak zvednutím kolena aktivujete vnitřní stabilizační systém a břišní svaly. Když navíc spolu se zvedáním kolene přitáhnete řídítka k sobě, zapojíte břišní svaly ještě o něco více a do pohybu také začleníte stojnou nohu, která se automaticky dostane do výponu na špičku.
Je v tom velký rozdíl, že? Proto bychom každému detailu měli věnovat patřičnou pozornost, i malá změna ve vedení pohybu má velký vliv na to, jaké svalové skupiny se do něj zapojí,“ říká Michal Kulka a vysvětluje:
„Například tím, že do pohybu zapojíte také špičku chodidla, zaktivujete lýtko, odrazovou sílu tak rozložíte mezi stehno a lýtko, čímž šetříte kolenní klouby i klenbu chodidla.
Pohyb by měl být plynulý a úsporný. Ekonomický pohyb je známkou toho, že ho děláte dobře.“
Vezměme to ale od začátku.
Postoj
Vzpřímenému postoji pomůže, když si řídítka nastavíte do výšky boků, pupíku či lyžařských hůlek.
Pro jízdu po městě, kondiční jízdy i výlety je ideální vzpřímený postoj, který je zároveň i nejpohodlnější. Jednoduše – skoro jako při chůzi….
Technika jízdy je stejná, ať už kličkujete městem, polykáte kilometry na cyklostezce, anebo sprintujete na závodní dráze. Pohyb se liší jen rozsahem.
Z rozsahu pohybu vychází i konstrukce koloběžky – zatímco ty městské jsou krátké, závodní nabízí nejvíc prostoru pro jezdce, tedy jsou uzpůsobeny maximálnímu pohybu.
Stoupněte si na střed stupátka, případně blíž k zadnímu kolu – pokud jste vyššího vzrůstu. Chodidlo klaďte rovnoběžně se stupátkem a řídítka držte volně bez zbytečného napětí.
Váha, která spočívá na stojné noze, se při odrazu přesouvá nad zadní kolo. Podobně, jako kdybyste čekali na přihrávku balónu. Snad si to ještě ze školy pamatujete.
Práce odrazové nohy
Tím, že přenesete váhu na stojnou nohu, uvolníte odrazovou nohu, kterou pokrčíte v koleni a zvednete do výše řídítek (ve městě trochu méně). Neohlížejte se na to, jak budete při jízdě vypadat, důležité je, že při tom zapojíte vnitřní stabilizační systém a břišní svaly. Naopak buďte svým aktivním stylem jízdy inspirací pro ostatní.
Současně se zvedáním odrazové nohy přitáhněte špičku chodidla ke kolenu, abyste kromě stehenních svalů do pohybu zapojili i lýtko a svaly ovládající pohyb nohy (noha je část dolní končetiny od kotníku dolů).
Nohu veďte tak, aby na zem dopadla přední třetinou chodidla, a to pod těžištěm těla, cca na úrovni paty stojné nohy, nebo mírně za ní.
Pata, trup i hlava by měly zůstat v jedné ose/rovině. Vyvarujte se přílišnému zakopávání nohy a prohýbání se v bedrech, které negativně ovlivňuje křížokyčelní spojení a ploténky.
Hlavu mějte uvolněnou s pohledem směřujícím dopředu, nezaklánějte ji, ani se nedívejte dolů pod sebe, mohli byste přehlédnout blížící se překážku.
Podívejte se na pohyb odrazové nohy ve zpomaleném videu
Co dělá stojná noha
Stojnou nohu v momentě, kdy se odrazová dotkne země, ohněte v kyčli a váhu přesuňte nad zadní kolo, tzv. si na něj přisedněte. To zajistí, že se pokrčené koleno nedostane před špičky, čímž byste si mohli přetížit kolenní kloub.
Společně se zvednutím odrazové nohy do výšky se stojná noha narovnává a při kondiční a závodní jízdě přechází až do výponu na špičku. Koleno při tom nevyklánějte do stran, ani ho nezalamujte.
Práce rukou
V případě, že váhu těla přenesete na řídítka, zafixujete horní část trupu, podobně jako na kole, v jedné poloze a tím zbytečně přetížíte záda, šíji a oblasti krku. Dlouho napnuté svaly se zkracují a ztrácí schopnost se uvolnit. Trpí také bederní svaly, protože tento způsob pohybu neumožňuje zapojení hlubokého stabilizačního systému.
Při odrazu aktivně odstrčte řídítka od sebe a při zvedání kolene je zase aktivně přitáhněte k sobě. Ruce jsou po celou dobu pohybu natažené s mírnou flexí v loktech, neklikujte a nepřirážejte pánev k řídítkům – zbytečně si tím přetěžujete záda.
Střídání nohou
Na rovině stačí, když nohy vyměníte po každém šestém odrazu, do kopce dřív - 3 až 4 budou ideální. Výměnu provedete tak, že váhu stojné nohy přenesete na patu a špičku vytočíte do strany (pravou doprava, levou doleva). Na uvolněné místo položíte špičku volné nohy, přenesete na ní váhu, a tak uvolníte stojnou nohu, která plynule přechází do odrazu.
Jízda do kopce
Jízdu do kopce vám výrazně usnadní přenesení váhy co nejvíc dozadu - nad zadní kolo, mírný záklon, pohled vzhůru na horizont, krátké rychlé odrazy a časté střídání nohou. Jízda bude plynulá a citelně méně namáhavá.
